Je to už pár let, co jsem opustila brány základní školy. Tenkrát jsem milovala psaní povídek a příběhů. Vždy mě to velmi naplňovalo, ale s postupem času člověk některé zájmy opouští, aby mohl najít jiné. S něčím starým se loučí, aby mu do života vstoupily nové věci, které ho obohatí.

Tak do mého života vstoupily tanec a hudba. Několik let jsem relaxovala pohybem, vyjádřením příběhu a nálady prostřednictvím svého těla. Víte, pohyb má opravdu magický účinek, nejenže skvěle vyplavuje stres, ale zároveň posiluje tělo i ducha. Možná i právě proto mě láska k pohybu přivedla k práci, kterou nyní dělám.

Už několik let se jako fyzioterapeut specializuji na lidské tělo a jeho možnost pohybu. Musím říct, že je to opravdu krásná práce, ale náročná. Abych se stala expertem, musela jsem hodně času investovat do studia. Pro hudbu a tanec v mém životě najednou nebylo tolik místa.  Znáte to, člověk je natolik zaměstnaný, že pro samou práci nemá na nic čas. Vzdala jsem se tance a hudbu radikálně omezila.

Osobně říkám, že fyzioterapii musíte dělat s láskou k řemeslu. Vždyť je to práce s lidmi a ne práce ve „šroubkárně“. Je naprosto úžasné vidět radost člověka, když ho zbavíte jeho starostí a obnovíte mu možnost pohybu. A někdy stačí maličkost, drobná rada, malá úprava stereotypu a vy se cítíte jako znovuzrozeni.

Jenže problém je v tom, že lidé své tělo neznají, nerozumí mu, nevěnují pozornost signálům, které vysílá. A pak se jednoho dne ta jejich tělesná schránka porouchá a objeví se problém, bolest, zranění. Co teď s tím? Babo raď!

Ze své praxe vím, že lidé nemají čas studovat své tělo, nemají čas na prevenci, mají spoustu povinností a musí chodit do práce. A přesto je tolik věcí, které mohou na svém těle změnit nebo ovlivnit sami. Tolik drobností, které pomohou zkvalitnit život.

Ale jak o tom všem lidem říct? Jak jim to ukázat? Samotná práce mi  pomůže ovlivnit poměrně malou hrstku populace. Neustále jsem přemýšlela, jak to povědomí o vlastním těle rozšířit. Až jednoho dne mě to konečně napadlo. Začnu psát blog! Úžasná myšlenka! Srdce se mi zatetelilo blahem, že mám konečně nástroj, jak pomoci více lidem, než jen těm, kteří mi fyzicky projdou pod rukama. A hlavně mám nástroj, díky kterému se vrátím ke své lásce z dětství – PSANÍ!